Ilona Fišerová: Držet svou první knihu v ruce je více než příjemné

10.04.2014 13:08

Rozhovor s Ilonou Fišerovou, autorkou knihy Na orlích křídlech

Před nedávnem vyšla v nakladatelství Albatros Iloně Fišerové první knížka. Jak se s knížkou v ruce poprvé cítila, kde čerpala inspiraci pro svůj příběh a mnoho dalšího se dozvíte v našem malém, následujícím rozhovoru s autorkou.

Váš rukopis Na orlích křídlech vyhrál v loňském, čtvrtém ročníku literární soutěže nakladatelství Albatros. Jeho tématem bylo Dobrodružství dětí v 21. století. Konkurence byla veliká, Vaše práce byla vybrána jako nejlepší ze 68 přihlášených příspěvků. Co pro Vás vítězství znamenalo?

Vítězstvím v soutěži se mi splnil dětský sen. Finanční odměna spojená s výhrou byla velmi příjemným zpestřením, ale druhá část výhry – příslib vydání knihy... to se opravdu nedá ničím nahradit.

Na orlích křídlech není Váš první literární počin. Svůj debut jste si prožila díky nabídce Českého rozhlasu, který Vám nabídl spolupráci. Vaše Kovářské pohádky a následně Dar ze ZOO byly psané na objednávku pro dětský pořad Hajaja. Je nějaký rozdíl když Vaše příběhy slyšíte z éteru nebo když je vidíte v knižní podobě?

Rozdíl je minimálně v tom, že zkušení herci v rádiu čtou moje texty mohem lépe než já knihu při autorském čtení :-).

Díky vítězství Vám letos v nakladatelství Albatros vyšla stejnojmenná kniha. Jaké to je, držet svou první knihu v ruce?

Více než příjemné.

Požadoval po Vás nakladatel před vydáním nějaké změny v textu?

Soutěžní text samozřejmě prošel před vydáním ještě nějakými změnami, ale nejednalo se o zásadní zásah do původního příběhu.

Váš dobrodružný příběh doprovodil svými ilustracemi výtvarník Petr Morkes, jak se Vám jeho ztvárnění líbí? Museli jste dělat navzájem nějaké kompromisy?

Ilustracemi pana Morkese jsem nadšená a to i přesto, že jsem si některé z postav představovala trochu jinak.

Kde jste čerpala námět při psaní knihy? Co Vás inspirovalo? Byl to příběh stvořený do soutěže nebo to byl rukopis uložený v šuplíku?

Námět jsem čerpala ve své fantazii, ale samozřejmě jsem byla ovlivněná drobnostmi ze života okolo sebe. Mé myšlenky formovaly nejen zprávy o pašování zvířat, které jsem si přečetla na internetu, ale i kluci hrající si na louce s kity a dravci, kteří mi létali nad hlavou při procházkách do přírody...
Rukopis byl psaný přímo pro soutěž. Při vyhlášení soutěže jsem měla napsaných pouze pár stránek příběhu a dokončovala jsem jej asi dva týdny před uzávěrkou.

Co říkají Vaše děti na to, že mají maminku spisovatelku? Jsou Vašimi prvními kritiky?

Dcera je velká čtenářka a je, myslím, na knížku velmi pyšná. Je zároveň i mojí první čtenářkou, kritičkou a redaktorkou. Syn je asi rád, že mi vyšla kniha, sdílí moji radost, ale ještě není ve věku, kdy by mohl vydání knížky ocenit.

Čtenáře jsme již letmo seznámili s Vaší literární tvorbou. Prozradíte nám něco o svém soukromí? Jaké je Vaše zaměstnání, jaké máte koníčky ?

Pracuji v malé rodinné firmě, zabývající se internetovými službami.
Ve volném čase dělám ráda téměř všechno – baví mě lyžování, bruslení, tanec, mám ráda výtvarnou činnost, procházky s naším psem, sem tam i něco vypěstím na naší minizahrádce... a když zbyde čas, tak se snažím hodně číst a mezitím také trochu psát …

Děkuji Vám za velmi příjemné povídání. Jde vidět, že jste velmi aktivní žena a nuda není ve Vašem slovníku. Určitě máte v hlavě milióny námětů na další příběhy. Přeji Vám ať se Vám co nevidět objeví na knižních pultech další úspěšná knížka.